/ROZHOVOR/ V současné době spotřebitelé čelí velkému tlaku. Jejich zájmy se snaží hájit Tomáš Panáček, který pochází z Fulneku. I na Opavsku a Hlučínsku jich zastupuje celou řadu. Momentálně působí jako ombudsman sdružení spotřebitelů Licit.cz a funguje také jako advokát společnosti eCENTRE zabývající se elektronickými aukcemi.

Advokacii vykonáváte už deset let. Jak jste se vlastně dostal přímo k ochraně spotřebitelů?

Bylo to skrze firmu eCENTRE, pro níž pracuji jako advokát už řadu let. Ta neposkytuje pouze úzce profilované služby, ale zabývá se také spotřebitelskou ochranou. Jsem si vědom, že spotřebitel má obrovské možnosti práv.

Dnešní zákony stojí na jeho straně. Lidé však často rezignují, než aby toho využili. Nemají na svou obranu dostatek energie.

Proč tomu tak je?

Může to být tím, že lidem mnohdy chybí zkušenost a odvaha. Uvedu příklad s reklamacemi bot. Když je zamítnuta, tak podle mě část lidí to vzdá, další napíší stížnost a pouze deset procent poškozených to dotáhne až do finále.

Úkolem právníků zabývajících se ochranou spotřebitele je ukázat, jak se spotřebitelská práva dají využít. Spousta lidí totiž právně není nijak vzdělaná, nerozumí tomu a raději od toho upouští. Zákony přitom stojí za nimi. Jejich využití je ale na slabé úrovni.

Co by pomohlo zlepšení stávající situace?

Myslím si, že kdyby se spotřebitelé semkli do velkého sdružení, které má oporu v právním a technickém zázemí a zkušenosti, měli by obrovskou sílu. Odpadne jim daný strach a budou mít tímto vyřešen nedostatek zkušeností.

Něco takového už konečně funguje, a to v Licitu.

Případy z praxe začínají mnohdy zasláním dopisu různých společností do schránky dané rodiny. Je to častý způsob, jak se některé společnosti snaží iniciovat jednání s lidmi?

U dopisu, v němž se nevyznáte a nejste si jisti, je dobré se obrátit na advokáta. Podle mě je lepší se předem poradit a zaplatit hodinovou konzultaci za právní služby než něco podepsat a poté velmi obtížně bránit svá práva.

V tomto případě za právní služby již klient zaplatí mnohdy dvacet nebo třicet tisíc navíc a výsledek sporu se často dostaví až za několik měsíců či let. Jedná se tedy o velký rozdíl.

Pro mě osobně je šokující, že s vámi může být uzavřena spotřebitelská smlouva i ústně přes telefon.

Nový občanský zákoník neformální uzavírání smluv umožňuje. Dá se to však zneužít. Člověk ze společnosti, která vám například něco nabídne, pak řekne, jestli se slyšíte a vy odpovíte ano. Nahraný hovor následně sestříhá tak, že to vypadá, jako byste souhlasili.

Na monitorovaný hovor býváte dopředu upozorněni a ptají se vás, jestli souhlasíte s tím, aby bylo vše nahráváno. Já doporučuji, a sám to takto praktikuji, odpovídat ne, nesouhlasím s nahráváním a nedám tím ani šanci, aby k nějaké nabídce došlo.

Navíc podle zákona máte do čtrnácti dnů možnost odstoupit od smlouvy bez udání důvodů, ale mnohdy při takových případech ani nevíte, že jste něco uzavřeli a po měsíci vám přijde opis ústně uzavřené smlouvy poštou.

A co další nekalé praktiky?

Těch je spousta, mají však mnoho společného. Na první pohled vypadají jako sofistikované návrhy. Jejich součástí však mohou být skryté smlouvy, které v sobě mají povinnosti například ohledně odkupu drahých hrnců, upsání se k placení členství v nějakých nesmyslných spolcích a podobně.

Podnikatel se bohužel snaží vyvolat strach a vzbudit ve vás nějakou emoci. To jsou naprosto účelové praktiky, které mají vzbudit zájem o daný produkt či službu. Často se skrze takové jednání snaží dostat člověka k osobnímu kontaktu do své kanceláře, během nějž ho dokáže přesvědčit o lecčem.

Kudy vlastně vedla vaše cesta k advokacii?

Mým velkým koníčkem je historie. Na gymnáziu jsem přemýšlel kam dál. Nabízelo se učitelské povolání, ale to nebylo úplně pro mě. Nakonec mě zaujala právničina. Líbilo se mi, že mohu pomáhat lidem a na druhou stranu, když svou práci budu odvádět maximálně dobře, dostanu i adekvátní odměnu.

Tomáš Panáček se narodil 1. února 1978 v Bílovci, kde vystudoval tamní gymnázium. Mládí prožil ve Fulneku, odkud se vydal na vysokoškolská studia do Prahy. Úspěšně dokončil Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Koncipientskou advokátní praxi absolvoval v kanceláři Stanislava Janáka ve Frenštátu pod Radhoštěm.

Momentálně žije na venkově u lesa v jedné obci na Novojičínsku. Je šťastně ženatý s manželkou Martinou, se kterou má tři dcery – Dorotku, Viktorku a Šarlotku. Má blízký vztah k přírodě a hudbě. Aktivně hraje na hudební nástroje a působí v kapelách.

Celý článek si můžete zobrazit také zde ZDE.